POVAHA A VYUŽITÍ

Jack Russell teriéři jsou odpradávna pracovními psy. Na rozdíl od většiny jiných plemen se však dnešní Jack Russell teriér nejvíce blíži svému původnímu základu. I když se dnes už moc neloví, chovatelé se původních šlechtitelských cílů přidržují a jeho zástupce potkáváme na výstavách jen málo. Nejsou vyumělkovaní a právě to je činí přitažlivými. Dědičné vady se u nich téměř neobjevují, a odhad délky života na 15 let rozhodně není přehnaný.

Jack Russell teriéři nejsou rozhodně psy pro lenochy. Jsou inteligentní, překypují energií. V průměrné obytné čtvrti mají tito psíci s notnou dávkou energie a potřebou činorodosti obvykle jen málo možností. Je tedy na pánovi, aby mu nabídl dostatek činnosti. Nečekejte, že se pes přizpůsobí životu za pecí; to se nestane. Je zřejmé, že vzhledem ke svému založení bude vyhledávat aktivity, které neoceníte ani vy, ani obyvatelé čtvrti. Proto je Jack Russell teriér vhodný především pro lidi, kteří se svým psem rádi něco dělají a nechtějí trávit čas doma.

Je třeba si uvědomit, že "jackové" jsou psi lovečtí a mají tedy notnou dávku loveckého instinktu. Když se štěně dostane do domácnosti, kde žije více domácích zvířat, akceptuje je obyčejně bez potíží. Jakmile jednou Jack Russell vyroste společně s papoušky, fretkami a s kočkami, nepřeloží jim přes cestu ani stéblo a dokáže s nimi uzavřít i přátelství. Obráceně to ale platí rovněž: chcete-li si vzít domů staršího "jacka", který neměl kontakty s jinými domácími zvířaty, počítejte s tím že bude vaše ostatní zvířata pokládat za kořist a bude jednat podle toho.

Jack Russell teriér je opravdový přítel člověka. Při příchodu návštěvy sice štěká, ale tím to také končí. Návštěvníci bývají obvykle nadšeně přivítáni s neskrývanou radostí: čím víc lidí, tím víc zábavy. Dobře socializovaný Jack Russell teriér velmi dobře vychází s dětmi, jak s vašimi, tak i s jinými. Psi nejsou přecitlivělí, mají sportovní povahu a jsou pro kdejaký žertík nebo hru - ať je jak chce bláznivá a trvá jak chce dlouho.

Naproti tomu jsou odjakživa samostatní. To vyplývá z jeho původního využití - rozhodnutí při lovu v liščí noře dělal sám a nikoliv jeho pán. Právě proto potřebují důslednou výchovu. Neposlouchají svého pána proto, že mu chtějí sloužit, ale jen proto, že se jim to líbí - pouze kvůli sobě. Je proto nutné, aby výcvik byl co nejhezčí a nejpodnětnější. Nudná cvičení jackové přímo nesnášejí. Na druhou stranu - příliš shovívaví či příliš demokraticky orientovaní páni s tímto plemenem taky nic nepořídí; pes si pak dělá co se mu zlíbí.

Zda se stane z Jack Russell teriéra roztomilý, radostný, nekomplikovaný, sportovní pes, kterého bude jeho majiteli kdekdo závidět, nebo zda z něho vyroste pověstný terorizující Jack Russell teriér, je na jeho pánovi.

Použitá literatura: Esther Verhoef-Verhallen: Jack Russel Teriér

HISTORIE PLEMENE JACK RUSSELL TERIÉR

Velká Británie má již po staletí loveckou tradici, jejíž součástí je i hon na lišku. Při honu na lišku se používali honící psi, kteří lišku vystopovali a potom ji za hlasitého štěkotu pronásledovali. Lovci, obvykle na koních, psy sledovali a lišku dokázali zastřelit někdy až po hodinách pronásledování. Nicméně se pravidelně stávalo, že se liška schovala do nory, takže k ní nemohli psi ani lovci. V tu chvíli se na scéně objevil teirér vyšlechtěný k těmto účelům, kterého lovci posadili před vstup do liščí nory. Tito teriéři měli v sobě notnou dávku odvahy a horlivosti. Rychle si razili cestu k lišce, často několik metrů pod zemí a štěkali na ni tak dlouho, až opustila svou bezpečnou noru. Důležité přitom bylo, aby pes lišku nezakousl; to by znamenalo konec lovu; a to nebylo záměrem. Těmto teriérům se říkalo "working terriers" (pracovní psi). K této skupině patřili i foxteriéři. Mnoho lovců přihlíželo mizení svého pracovního teriéra se smutkem. Pro práci pod zemí byli teriéři příliš velcí a ochabovaly i povahové vlastnosti, požadované pro lov. Lovci se částečně distancovali od výstavních psů a od jejích majitelů a šlechtili teriéry vhodné pro lov dál - často bez rodokmenu. Mezi tyto lidi patřil i muž, který měj velký vliv na vývoj Jack Russell teriéra - pastor John Russell. Tento farář měl téměř bílé, hrubosrsté, malé psy dobré kvality, na které se nesmí zapomenout. Reverend John Russell byl jedním z nejstarších členů Kennel Clubu a je dodnes znám jako chovatel jedné z velmi lovecky upotřebitelných větví foxteriéra - po něm pojmenované Jack Russell Teriér. Tato větev je neotesanější, primitivnější formy a má kratší běhy, než moderní výstavní typ. Kolem roku 1818 si Jack Russell od jednoho mlékaře jménem Marston obstaral teriéří fenu jménem "Trump". Muselo se jednat o fenu velmi podobnou foxteriérovi, každopádně neměla tak nízké končetiny, jako dnešní Jack Russell teriéři. Vždy upředňosťoval bílé psy se žlutými znaky. Russell choval krátkosrsté teriéry podle vzoru "Trump", s dlouhými končetinami, kteří mohli při lovu držet tempo s honiči. Můžeme se domnívat, že "Trump" byla skutečně zakladatelkou chovu Jack Russell teriérů. Ačkoliv byl Russell jedním ze zakladatelů Kennel Clubu a až do své smrti zůstal jeho členem, své teriéry po roce 1869 nikdy nevystavoval a nenechával je ani registrovat do plemenné knihy Kennel Clubu. Během šedesáti let své chovatelské činnosti Russell vytvořil typ tvrdých psů pro lovecké potřeby, kteří byli schopni spolehlivě vyhnat lišku z nory, ale neměli ji usmrtit. K tomu byli psi i malí, protože nevážili zpravidla více než 15 liber.Jeho psi byli většinou krátkosrstí. Jejich srst měla strukturu srsti drsnosrstých štěňat. Měli, jak už bylo řečeno, vyšší končetiny než dnešní Jack Russell teriéři na kontinentu. Jack Russell sám vystavěl svůj chov zjevně velice cílevědomě. Jeho záznamy jsou zřetelné a velice spolehlivé. Když svůj chov upevnil, prováděl přikřížení cizí krve jen velmi zřídka. Řeč je o psu "Old Jack", pracovním teriérovi, z chovu Kapt. Percy Williamse, který na výstavách získal mnoho cen. Russell v šedesátých letech použil tohoto psa pro svůj chov. Počínaje rokem 1880 jsou vystavováni různí psi, kteří měli za předky Jack Russell teriéry, například roku 1880 "Carlise Tack" dcera Jack Russell - feny "Fuss". Další úspěšnou fenou byla "Pussy", tato byla panem Woottonem prodána chovateli, vystavovateli a rozhodčímu S. E. Shirleyovi za fantastickou cenu 40 liber šterlinků (pro porovnání v té době roční plat vikáře činil 60 liber!). Po Russellově smrti se jeho psi rozptýlili. Velká část se dostala k panu C. H. Bassetovi z Watermonth Castle u Ilfracombe. Psi měli tehdy již kratší končetiny, než tomu bylo u prvních psů Jacka Russella a měli poněkud kratší čenichy. Zachovala se jména a historky. Slyšíme zde o činech psa jménem "Tip", "Nelson" nebo "Nettle" atd.

I když se plemeno může pochlubit nezanedbatelnou historií, trvalo dlouho než se jím kynologie začala zabývat. Není divu, protože chovatelé Jack Russell teriérů se od počátku negativně stavěli k potenciálnímu uznání těchto psů jako plemene; uznání by totiž znamenalo i to, že by se psi dostali do výstavních kruhů. Plemenný statut, nerozlučně spojený se zušlechťováním zevnějšku, vedl u mnoha pracovních psů k ústupkům od původních vloh k práci a pracovních schopností. Milovníci pracovního Jack Russell teriéra to pokládali za nepřijatelné.

Dnes však je Jack Russell teriér uznán FCI prozatímně a již existuje jeho standard vydaný pod hlavičkou FCI 14. prosince 2000 (číslo 345).

Použitá literatura: Hans Raber: Encyklopedie - Plemena psů 2.díl
Esther Verhoef-Verhallen: Jack Russel Teriér

Uveřejněno s laskavým svolením CHS "Bohemia Platina" paní I.Dedkové -www.bohemiaplatina.com

TRIMOVÁNÍ A PÉČE O SRST

DVA DRUHY SRSTI

Plemeno JRT se vyskytuje ve dvou základních variantách osrstění, hladké a drsné, obě se spolu „kříží“ i vystavují. Společným chovem vznikají následně různé mezistupně v typu srsti, od zcela hladkých psů, přes jemně „broken“, až po velmi výrazně hrubosrsté jedince. Všechny tyto druhy srsti jsou přípustné a žádný z nich by neměl být na výstavách preferován ani penalizován. Spojování hladkých jedinců s dsrnými je pro toto plemeno teriéra naopak velmi prospěšné a žádoucí. Jedním z důvodů je udržení kvality srsti a druhým zabránění ztráry cenného genetického potenciálu, jako se to stalo v případě jiných plemen, kdy se jednotlivé rázy od sebe před lety oddělily a chovají se bez výjimek zcela zvlášť.

VÝZNAM TRIMOVÁNÍ
Hrubá srst JRT má několik podstatných zvláštností a výhod. Nelíná tolik jako hladká varianta, respektive línající podsadu zachytávají delší pesíky, je samočistící a za neepříznivého počasí chrání psa proti chladu mnohem lépe než srst hladká. Drsná srst se však musí trimovat, aby se průběžně obnovovala a nezpůsobovala kožní problémy. V žádném případě se takový pes nesmí holit nebo radikálně střihat! Standard sice pro výstavní účely o žádné úpravě nehovoří, ale trimovaný pes vypadá zcela jistě lépe, než zarostlý . Navíc šikovnými triky je možné zvýraznit přednosti a trošku zakrýt nedostatky, které ten který konkrétní jedinec má. Na výstavě může dobrá nebo špatná úprava srsti ovlivnit konečné pořadí. V každém případě by se měl trimovat i pes, který se nevystavuje. Sami se staré srsti zbavit neumí, musíme jim tedy pomoci.

ZAČÍNÁME
Základními pomůckami pro trimování jsou: jeden řídký a jeden hustý trimovací hřeben (nůž), efilační nůžky, tzv.trimovací kámen (obyčejná pemza) a hřeben. Výborným nástrojem jsou i Vaše prsty. Úprava Jacka není složitá, i když začátky nemusí být vždy snadné. Ale nelekejte se a pusťte se do toho, neboť učený z nebe nespadl a jen cvičení dělá mistry! Přestože Vaše první větší úprava neskončí valně, nenechte se odradit, chybami se člověk učí. Dalšími pokusy postupně zjistíte, co Vašemu psu sluší a co ne, kde mu můžete nechat srst delší a odkud musí pryč!


POSTUP ÚPRAVY
1. Trup
Trup a zátylek trimujte řídkozubým trimovacím nožem tak, aby pes nebyl zarostlý, ale současně ne úplně holý. U barevnývh jedinců je třeba dát pozor na barevné plotny, ve kterých může být srst naprosto jiné kvality, než okolní bílá a necitlivým zásahem byste psovi udělali nehezkou „díru“ do kožichu. Otrimujte tedy nejdříve srst okolo a teprve následně začněte opatrně trimovat srst barevnou.


2. Zadní část těla, ocas a nohy
Poté je možné přejít na zadní část těla, kde se nejdříve vystříhá srst kolem konečníku, přečnívající chlupy z vnější strany ocasu, který je již před tím samozřejmě vytrimovaný a nakonec špičku ocasu střihem zakulatíte. Nakrátko zastřihněte také chlupové víry na stehnech, aby netvořily tzv. kalhotky a stehna rovněž protrhejte. Tlapy zastřihněte efilačními nůžkami dokulata, aby přerostlé chlupy netvořily tzv. zaječí packu a trimovacím nožem upravte srst na zápěstí, loktech a všude tam, kde je třeba.
 
3. Hlava a krk
Dále pokračujte na hlavě, kde hustým trimovacím nožem důkladně vyškubejte přerostlé chlupy na temeni, čele a lících. Srst ponechejte na tlamě a trochu pod a nad očima, zde ji zastřihněte do žádaného tvaru efilačními nůžkami. Dobré je také prsty odstranit srst ze zvukovodů, kde by psovi mohla za čas začít dělat problémy. Z hlavy přejděte na krční partii, konkrétně kolem hrdla, kde srst vytrhejte hodně nakrátko a efilačními nůžkami zastřihněte chlupové víry, aby netrčely. Na předhrudí nechte pruh srsti.


4. Citlivá místa
Na závěr vemte pemzu, jíž lze dobře odstranit jednotlivé chloupky, které nezachytil trimovací nůž. Pemzou lze rovněž odstranit chlupy na hrudníku a slabinách, kde by psa trimování mohlo bolet nebo lze tyto partie opatrně vystříhat efilačními nůžkami. JRT by měl mít plytký, málo objemný hrudník, a proto je třeba srst zde odstranit tak, aby netvořila nehezké závěsy a opticky neprohlubovala a nerozšiřovala. Pemzu lze vlastně použít jako kartáč, který přerostlé a přečnívající chlupy zachycuje a jednosměrným tahem vytrhává, přitom nedělá do srsti žádné díry nebo zuby, je možné ji však použít i jako trimovací nůž.


5. Dokončení
Nakonec se na psa podívejte jako na celek a dodělejte detaily, které jste opomněli nebo které nějakým způsobem ruší celkový dojem. Celá tato záležitost netrvá déle než jednu hodinu a většina psů to vše snáší bez nejmenších problémů. Pokud Vám jde vyloženě o výstavní úpravu psa, měli byste ji provést u broken srsti minimálně dva týdny a u hrubé srsti minimálně dva měsíce před výstavou a pár dní před inkriminovaným datem dodělat jen drobnosti tak, aby celá úprava půspbila co nejpřirozeněji.


6. Koupání a péče o srst
Pokud nenavštěvujete výstavy, měli byste psa koupat jen výjimečně a to speciálním šamponem na drsnosrsté teriéry. Pakliže to není nezbytně nutné, raději ho osprchujte silným proudem vlažné vody, popřípadě zapudrujte speciálním práškovým šamponem, který vetřete do suché srsti a následně jej důkladně vyčešete. Jack Russell teriérera před výstavou nikdy nešamponujte. Zjemnila a tzv. otevřela by se mu srst a to by bylo velmi nežádoucí. Při koupání chraňte psovi oči, uši a veškeré sliznice, aby se tam nic z šamponové kosmetiky nedostalo. Pokud by k tomu přeci jen došlo, oči vypláchněte borovou vodou, ostatní dutiny vyčistěte vatovými tampóny a vytřete do sucha.


7. Úprava a péče o hladkou srst
Co se týče koupání, platí pro hladké jedince stejná pravodla jako pro drsné. Psa průběžně kartáčujte, v době línání intenzivněji. Na hladkou srst používejte gumové hřebílko, na drsnou kartáč. Pro výstavní účely by se měla upravovat i hladká srst. K této úpravě Vám postačí efilační nůžky a gumové hřebílko. Nůžkami byste měli zastřihnout přečnívající chlupové víry na krku, stehnech, břiše a upravit ocas podobně jako u drsnosrsté formy tohoto plemene.


8. Na závěr
Závěrem je třeba zdůraznit, že Parson i Jack Russell retiér je lovecké plemeno, které dlouhá léta nepoléhalo žádným módním výstřelkům výstavních kruhů a takovým by mělo i zůstat. Jedná se o velmi vytrvalého a odolného psíka, který by měl působit co nejpřirozenějším dojmem a taková by měla být i jeho stavba těla, typ srsti a ostatní proporce, jež by měly splňovat účel, pro který bylo toto plemeno vyšlechtěno!
 

Leona Urbanová, www.parson-jack-russell.wz.cz

STANDARD JACK RUSSELL TERRIÉR

Origin: England

Country of Development: Australia

Date of publication of the original valid standard: 25.10.2000

Utilization: A good working Terrier with ability to go to ground. An excellent companion dog.

Classification FCI: Group 3 - Terriers, Section 2 - Small Terriers, With working trial

GENERAL APPEARANCE: A strong, active, lithe working Terrier of great character with flexible body of medium length. His smart movement matches his keen expression. Tail docking is optional and the coat may be smooth, rough or broken.

IMPORTANT PROPORTIONS:
- The overall dog is longer than high
- The depth of the body from the withers to the brisket should equal the length of foreleg from elbows to the ground
- The girth behind the elbows should be about 40 to 43 cm

BEHAVIOUR/TEMPERAMENT: A lively, alert and active Terrier with a keen, intelligent expression. Bold and fearless, friendly but quietly confident.

HEAD:
Skull: The skull should be flat and of moderate width gradually decreasing in width to the eyes and tapering to a wide muzzle.
Stop: Well defined but not over pronounced.
Nose: Black
Muzzle: The length from the stop to the nose should be slightly shorter than from the stop to the occiput.
Lips: Tight-fitting and pigmented black.
Jaws/Teeth: Very strong, deep, wide and powerful. Strong teeth closing to a scissor bite.
Eyes: Small dark and with keen expression. MUST not be prominent and eyelids should fit closely. The eyelid rims should be pigmented black. Almond shape.
Ears: Button or dropped of good texture and great mobility.
Cheeks: The cheek muscles should be well developed.
Neck: Strong and clean allowing head to be carried with poise.

BODY:
General: Rectangular
Back: Level. The length from the winthers to the root of tail slightly greater than the height from the withers to the ground.
Loin: The loins should be short, strong and deeply muscled. CHEST: Chest deep rather than wide, with good clearance from the ground, enabling the brisket to be located at the height mid-way between the ground and the withers. Ribs should be well sprung from the spine, flattening on the sides so that the girth behind the elbows can be spanned by two hands - about 40 cms to 43 cms.
Sternum: Point of sternum clearly in front of the point of shoulder.
Tail: May droop at rest. When moving should be erect and if docked the tip should be on the same level as ears.

LIMBS
FOREQUARTERS
Shoulders: Well sloped back and not heavily loaded with muscle. Forelegs: Straight in bone from the shoulder to the toes whether viewed from the front or the side.
Upper arm: Of sufficient length and angulation ensure elbows are set under the body.
HINDQUARTERS: Strong and muscular, balanced in proportion to the shoulder.
Stifles: Well angulated.
Rear pastern (Metatarsus): Parallel when viewed from behind while in free standing position.
Hock joints: Low set.
Feet: Round, hard, padded, not large, toes moderately arched, turned neither in nor out.
GAIT/MOVEMENT: True, free and springy.

COAT
Hair: May be smooth, broken or rough. Must be weatherproof. Coats should not be altered (stripped out) to appear smooth or broken.
Colour: White MUST predominate with black or tan markings.

SIZE AND WEIGHT:
Ideal Height: 25 cms (10 ins) to 30 cms (12 ins). Weight: Being the equivalent of 1 kg to each 5 cms in height, i.e. a 25 cm high dog should weigh approximately 5 kg and a 30 cm high dog should weigh 6 kg.

FAULTS: Any departure from the foregoing points should be considered a fault and the seriousness with which the fault should be regarded should be in exact proportion to its degree. However, the following weaknesses should be particularly penalised:
- Lack of true Terrier characteristics
- Lack of balance, i.e. over exaggeration of any points
- Sluggish or unsound movement
- Faulty mouth

N.B.: Male animals should have two apparently normal testicles fully descended into the scrotum.

CHARACTER AND EXPLOITING

      Jack Russell terriers are since ancients time working dogs. But in contrast to the mos other  breeds Jack Russell terrier is very close to his original basis. Even if the hunting is not so frequent today, breeders hold the original improving aims and the representative of Jack Russell terrier can we meet on shows only scarcely ever. They are not affected and that's why they are so attractive. Hereditary defects do not almost appear about them, and an appraisal of the length of his life on 15 years is definitely note exaggerated. Jack Russell terriers are not dogs for lazy fellows certainly. They are intelligent, full of energy. These dogs, with theirs energy and need of activity, have only a few possibilities in the usual residential quarter. Therefore it is the matter of their owner to offer them enough activity. Do not wait that your dog will conform to the life on the couch, it will not happen. It is evident that with regard to his nature the dog will seek for activities, which you and your neighbors will not appreciate. That is why the Jack Russell terrier is the right dog for people, who like to do something with their dog and do not want to spend their time at home. We must be aware of the Jacks are hunting dogs and they have quite enough of hunting instinct. If a puppy comes to household where more animals live, it will accept them usually without any problems. If the Jack Russell terrier grows up together with parrots, ferrets and cats, it will never harm them and it will be their big friend. But it pays the same thing conversely: when you want to bring home an older "jack" , which wasn't in contact with other house animals, you must count that the other animals will be for it a bag and it will act according to it. Russell terrier is a true friend of a man. He barks at visitors but it is everything. He embraces all visitors with enthusiasm: more people, more fun. Good socialized Jack Russell terrier is a friend with yours but also other children. These dogs are not oversensitive, they have sport nature and they like games and fun - doesn't matter how crazy it is and how long it takes.J ack Russell terriers are always independent. It results from their original using - the dog has made decisions during the hunting in fox burrow not its owner. Therefore they need consequential training. They obey their owner not because they want to serve him but because they like it - they do it only for themselves. That's why it is necessary so that the training would be really incentive and interesting. Jacks hate boring exercises. On the other side too much forbearing or democratic orientated owners manage nothing with this race too; the dog does what it likes. It depends on the owner if he has lovely, cheerful, not complicated, sporting dog and people will envy it to him or if he has a dog which is known as the terrorizing jack Russell terrier.

HISTORY of JACK RUSSELL TERRIER

  The Great Britain has a hunting tradition over centuries; its part is a hunt on fox. For this hunt was used hunting dogs, which traced up the fox and then they pursued it with loud barking. Hunters, usually on the horses, followed the dogs and they were able to shut the fox sometimes after hours of pursuing. Nevertheless it happened regularly that the fox hid itself to a burrow and nor the dog neither the hunters could catch it. At this moment terriers improved for this aim has appeared on the scene and hunters can send them to catch the fox in its hole. These terriers were very brave and zealous. They ran quickly towards the fox and barked at it so long that it has left its safety burrow. It was important so that a dog didn't bite the fox to death, it would be the end of the hunt, and it was not the aim. These dogs were called "working terriers". The fox terriers pertained to this group too.

The photographs of terriers from 19th century and from the beginning of 20. century give evidence about variety of this breed. There wasn't uniform type here. Colour, structure of hair and also the size were different. In the middle of 19.century cynology was on the rise and also the "not hunters" have started to be interested in fox terriers. Dogmen did'nt almost take their hunting skills into account, important was their look. Fox terriers have gotten to show spaces, where the accent was given on their appearance. The breed standard was made and it was chosen more according to improved breed standard. From these dogs has originated "luxury" neat terrier, which we know up to the present day.

Many hunters looked on the disappearing of their working terrier with sorrow. For work under the ground were terriers too big and also their character needful for hunting started to be worse. Hunters have dissociated partialy from exhibition dogs as their owners and have improved terriers suitable for hunt - often without pedigree. To these people pertained a man, who had a big effect on development of Jack Russell terrier - Pastor John Russell. This pastor had almost white, rough-haired, small dogs of good quality, on which we must not forget. Reverend John Russell was one of the oldest members of Kennel Club and he is up today known as the breeder of branch of fox terriers, which is good used for hunting - according to him called Jack Russell terrier. This branch is most roughhewn, primitiver form and has shorter legs than modern exhibition type. Around the year 1818 Jack Russel obtained from dairy-man Marston terrier bitch called "Trump". It has to be a bitch similar to fox terrier but she didn't have so short legs as today's Jack Russell terriers. He always has prefered white dogs with yellow signs. Russell reared short-heared terriers according to pattern "Trump", with long legs, which could follow the hunters during hunting. We could say that "Trump" was a founder of breeding of Jack Russell terrier. Though Russell was one of the founder of Kennel Club and till his deth he stayed its member, he has never exposed his terriers after the year 1869 and he hasn't let them registere into the race book of Kennel Club. During 60 years of his breeding activity he made a type of harsh dogs for hunting needs, which were able to chase out the fox faithfully from the lair, but they hadn't to kill it. These dogs were small; they didn't have more than 15 pounds. His dogs were mostly short-haired. Their hair has a structure of rough-haired puppy's hair. They had, as mentioned, longer legs than today's Jack Russell terrier on the continent. Jack Russell alone has built up his breeding very purposefully. His entries are clear and authentic. When he established his breeding, he made crossing of other blood only rarely. The speech is about dog "Old Jack", working terrier, which obtained a lot of awards on the exhibitions, from breeding of kpt. Percy Williams. Russell used this dog for his breeding in 60´s. Since 1880 different dogs are exposed, of which Jack Russell terriers are ancestors, for example in 1880 "Carlise Tack" daughter of Jack Russell's bitch "Fuss". The next successful bitch was "Pussy", it was sold by Mr. Wootton to a breeder, exhibitor and arbitrator S. E. Shirley for a fantastic price 40 L. (in this time the annual salary of a pastor was 60 L.!). After Russell's death his dogs were dispersed. A big part of them came to Mr. C. H. Basset from Watermonth Castle by Ilfracombe. The dogs have had shorter legs already than first dogs of Jack Russell and they had a little shorter snout. Some names and stories were saved. We can hear about acts of dogs called "Tip", "Nelson" or "Nettle" and so on. Even if this breed can be proud on his long history, it took a long time than cynology has started to engage in it. We can not be surprised at it, because the breeder of Jack Russell terriers didn't want to acknowledge these dogs as a breed at the beginning. Acknowledgement would mean that these dogs would get to exhibitions environmental. Breed standard inseparably connected with refining of appearance led to concessions from original talent to work and working skill by many working dogs. The lovers of working Jack Russell terrier considered it as unacceptable. Today Jack Russell terrier is recognized by FCI meanwhile and it exists its standard edited under FCI 14. december 2000 (number 345). (Esther Verhoef-Verhallen: Jack Russel Teriér).

FOTOGALERIE/PHOTOGALERY